Háček: Umělec, který žil jeden den jako automat

Ahoj, já jsem Háček a jsem umělec. Toto jsou mé zápisky z jednodenní performance automatismu, kterou jsem udělal minulý týden. Automatismus je metoda, kterou používali surrealisté, kteří chtěli vytvářet umění bez přemýšlení a kontroly. Já jsem se rozhodl zkusit to taky a dělat jeden den to, co mi napadne v daném okamžiku. Byl to nejlepší den mého života. Prožil jsem spoustu dobrodružství, potkal jsem spoustu lidí a vytvořil jsem spoustu umění. Chtěl bych se s vámi podělit o to, co jsem zažil a co jsem cítil. Doufám, že vás to bude bavit a inspirovat. A možná vás to i přiměje, abyste se sami stali umělci a začali dělat automatismus. Protože automatismus je nejlepší způsob, jak žít a tvořit. Ať žije automatismus!

• Probudil jsem se a vstal z postele. Nešel jsem se umýt ani obléct, jen jsem si vzal první věc, kterou jsem našel na zemi – žluté plavky. Oblékl jsem si je a vyšel z bytu.
• Šel jsem po ulici a křičel na lidi, co mi napadlo. Například: “Hej, ty máš hezkou bundu!”, “Ahoj, já jsem Háček a jsem umělec!”, “Pozor, za vámi je medvěd!” Lidé se na mě divně dívali, ale já je ignoroval.
• Narazil jsem na autobusovou zastávku, kde čekalo hodně lidí. Vešel jsem dovnitř a začal jim vyprávět o své performanci automatismu. Řekl jsem jim, že dnes dělám to, co mi napadne bez přemýšlení. Někteří lidé se mě snažili ignorovat, někteří se mi smáli a někteří se mě ptali na podrobnosti.
• Přijel autobus a já jsem do něj nastoupil s lidmi. Sedl jsem si k oknu a začal si hrát s oponou. Tahal jsem ji nahoru a dolů a dělal různé zvuky. Lidé kolem mě se na mě zlobili a říkali mi, abych přestal. Já jim řekl, že to je moje umění a že oni jsou nekulturní.
• Vystoupil jsem z autobusu na náhodné zastávce. Uviděl jsem obchod s květinami a rozhodl se tam vejít. Prohlédl jsem si květiny a vybral si jeden pampeliškový květ. Přešel jsem k pokladně a chtěl zaplatit kartou. Prodavačka mi řekla, že to nejde, že musím zaplatit hotově. Já jsem ji řekl, že nemám peníze, ale že mám kartu. Ona mi řekla, že to nejde, že musím zaplatit hotově. Tak jsme se dohadovali asi deset minut, dokud nepřišel její šéf.
• Šéf obchodu s květinami mi řekl, že musím okamžitě zaplatit nebo odejít. Já mu řekl, že chci zaplatit kartou. On mi řekl, že to nejde, že musím zaplatit hotově. Já mu řekl, že nemám peníze, ale že mám kartu. On mi řekl, že to nejde, že musím zaplatit hotově. Tak jsme se dohadovali asi pět minut, dokud nepřivolal ochranku.
• Ochranka mě chytila a vyvedla z obchodu. Cestou jsem jim házel květ do vlasů a říkal jim básničky. Oni mě nadávali a strkali mě. Vystrčili mě na ulici a řekli mi, abych už nikdy nechodil do jejich obchodu.
• Na ulici jsem potkal starou paní s pejskem. Pozdravil jsem ji a pochválil jejího pejska. Ona mi poděkovala a usmála se na mne. Já jsem ji požádal, jestli si můžu pohladit jejího pejska. Ona mi řekla, že ano. Já jsem si pohladil jejího pejska a pak ho vzal do náruče a utíkal s ním.
• Stará paní za mnou křičela a běžela. Já jsem běžel s pejskem a smál se. Pejsek se mi snažil vykroutit z náruče a štěkal. Přiběhl ke mně policista a zastavil mě. Zeptal se mě, co dělám. Já mu řekl, že si hraju s pejskem.
• Policista mi řekl, že to není můj pejsek, ale pejsek staré paní. Já mu řekl, že to je můj pejsek, že jsem si ho našel. Policista mi řekl, že to není pravda, že jsem si ho ukradl. Já mu řekl, že to není pravda, že jsem si ho našel. Tak jsme se dohadovali asi deset minut, dokud nepřiběhla stará paní.
• Stará paní mi řekla, že to je její pejsek, že jsem si ho ukradl. Já jsem ji řekl, že to je můj pejsek, že jsem si ho našel. Stará paní mi řekla, že to není pravda, že jsem si ho ukradl. Já jsem ji řekl, že to není pravda, že jsem si ho našel. Tak jsme se dohadovali asi pět minut, dokud mi policista nevzal pejska z náruče.
• Policista mi dal pokutu za krádež a vrátil pejska staré paní. Stará paní mi nadala a odešla s pejskem. Já jsem byl smutný a chtěl jsem zpátky pejska. Policista mi řekl, abych šel pryč a už nedělal žádné problémy.
• Odešel jsem od policisty a šel po ulici. Uviděl jsem park a rozhodl se tam jít. V parku bylo hodně lidí a zvířat. Viděl jsem holuby, psy, kočky, kachny a veverky. Chtěl jsem si pohladit nějaké zvíře, ale všechna před mnou utíkala.
• Našel jsem lavičku a sedl si na ni. Vedle mne seděla mladá žena s knihou v ruce. Pozdravil jsem ji a zeptal se jí, co čte. Ona mi řekla, že čte román od Franze Kafky. Já jsem ji řekl, že já taky mám rád Kafku a že je to můj oblíbený spisovatel.
• Mladá žena se na mne usmála a začala se mnou mluvit o Kafkovi. Já jsem jí vyprávěl o své performanci automatismu a o tom, co všechno jsem dnes udělal. Ona mi naslouchala s zaujetím a obdivem. Řekla mi, že já jsem zajímavý člověk a že by chtěla být jako já.
• Navrhl jsem jí, abychom spolu udělali nějakou společnou performanci v parku. Ona souhlasila a řekla mi, že budeme dělat to, co nám napadne bez přemýšlení. Začali jsme si skákat po lavičce a dělat různé grimasy. Lidé kolem nás se na nás divili nebo smáli.
• Přišel k nám hlídač parku a zeptal se nás, co děláme. Já mu řekl, že jsme umělci a že to je naše performance automatismu. On mi řekl, že to je hloupost a že musíme přestat rušit ostatní lidi v parku.
• Já jsem mu řekl, že to není hloupost, ale umění a že nebudeme přestávat. On mi řekl, že to je hloupost, ale umění a že musíme přestat. Já jsem mu řekl, že to není hloupost, ale umění a že nebudeme přestávat. Tak jsme se dohadovali asi deset minut, dokud nepřivolal policisty.
• Přijeli policisté a zeptali se nás, co děláme. Já jsem jim řekl, že jsme umělci a že to je naše performance automatismu. Oni mi řekli, že to je rušení veřejného pořádku a že musíme jít s nimi na stanici. Já jsem jim řekl, že to není rušení veřejného pořádku, ale umění a že nebudeme jít s nimi na stanici. Tak jsme se dohadovali asi pět minut, dokud nás nechytili a nenaložili do auta.
• Cestou na stanici jsem jim vyprávěl o své performanci automatismu a o tom, co všechno jsem dnes udělal. Oni mi nevěřili a mysleli si, že si z nich dělám legraci. Mladá žena mi přitakávala a říkala, že já jsem génius a že by chtěla být jako já.
• Přivezli nás na stanici a dali nás do cely. Tam už byli dva chlapi, kteří vypadali jako zloději. Představili se nám jako Pepa a Honza a řekli nám, že je zatkli za loupež banky. Já jsem jim řekl, že já jsem Háček a že jsem umělec. Mladá žena mi řekla, že ona je Klára a že je studentka.
• Začal jsem jim vyprávět o své performanci automatismu a o tom, co všechno jsem dnes udělal. Pepa a Honza mi naslouchali s údivem a zájmem. Řekli mi, že já jsem šílený, ale zábavný. Klára mi řekla, že já jsem úžasný a že by chtěla být jako já.
• Navrhl jsem jim, abychom spolu udělali nějakou společnou performanci v cele. Oni souhlasili a řekli mi, že budeme dělat to, co nám napadne bez přemýšlení. Začali jsme si házet polštáře, které byly na lůžkách, a zpívat si písničky.
• Naši performanci slyšeli policisté a přišli se podívat, co děláme. Já jim řekl, že jsme umělci a že to je naše dílo. Policisté se nám vysmáli a řekli nám, že jsme blázni.
• Já jsem jim odvětil, že oni jsou blázni, kteří nechápou umění. Pepa, Honza a Klára mi přitakali a začali jim nadávat. Policisté se naštvali a začali nás mlátit obušky.
• Přestali nás bít, když jsme přestali křičet. Já jsem měl modřiny a krvavý nos. Pepa měl zlomenou nohu a vyražený zub. Honza měl rozbitou hlavu a ztratil vědomí. Klára měla podlitiny a natržené ucho. Položili jsme si hlavy na polštáře a mlčeli.
• Přišel k naší cele jeden muž v obleku, který se představil jako novinář. Řekl nám, že slyšel o naší performanci automatismu a že by chtěl o nás napsat článek. Zeptal se nás, proč jsme to dělali a co tím chceme říct.
• Já jsem mu řekl, že jsme to dělali proto, abychom ukázali svobodu ducha a odpor proti konvencím. Pepa mi řekl, že jsme to dělali proto, abychom se vyjádřili křivdám společnosti. Klára mi řekla, že jsme to dělali proto, abychom se napojili na podvědomí. Honza nic neřekl, protože byl v bezvědomí. Novinář si psal naše odpovědi do bloku.
• Novinář nám poděkoval za rozhovor a slíbil nám, že nás proslaví. Řekl nám, že naše performance byla geniální a originální. Pak odešel z policejní stanice.
• Zůstali jsme v cele a čekali na to, co se s námi stane. Já jsem byl spokojený s tím, jak se mi podařila moje performance automatismu. Pepa mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarád a že by chtěl být jako já. Klára mi řekla, že jsem její nejlepší kamarád a že by chtěla být jako já. Honza nic neřekl, protože byl v bezvědomí.

Háček