Jak plast zachraňuje svět: Umění z recyklovaných plastů jako forma aktivismu, terapie a byznysu

Plast je všude. Je to materiál, který používáme každý den, ale také ten, který znečišťuje naši planetu a ohrožuje životní prostředí. Plast je jednou z hlavních příčin klimatické změny, protože jeho výroba, spotřeba a likvidace produkuje obrovské množství skleníkových plynů. Plast také končí v oceánech, kde tvoří obrovské shluky plavoucích odpadků, které nazýváme plastikovou polévkou. Tato polévka ohrožuje mořský život, protože zvířata ji mohou spolknout nebo se do ní zamotat. Plast také uvolňuje toxické látky do vody a ovlivňuje schopnost planktonu produkovat kyslík a pohlcovat oxid uhličitý.

Jak se s tímto problémem vypořádat? Někteří umělci se rozhodli použít recyklované plasty jako médium pro svá umělecká děla, která zobrazují utrpení zvířat způsobené klimatickou změnou. Tímto způsobem chtějí upozornit na naléhavost tématu a vyvolat diskusi o možných řešeních. Tito umělci pracují v rámci oboru ekologické estetiky, který zkoumá vztah mezi uměním a životním prostředím. Jejich díla patří do směru environmentálního umění, který využívá přírodní materiály nebo zasahuje do krajiny za účelem upozornit na ekologické problémy. V tomto článku se podíváme na některé příklady takových uměleckých děl a jejich význam.

Umělci a jejich díla

Jedním z příkladů uměleckých děl z recyklovaných plastů, která zobrazují utrpení zvířat způsobené klimatickou změnou, je série fotografií Hong Kong Soup: 1826 od britské fotografky Mandy Barker. Tato série zachycuje plasty, které byly shromážděny z více než 30 různých pláží v Hongkongu, kde se každý den do skládek přidává více než 1 826 tun plastového odpadu.

Fotografie jsou aranžovány tak, aby vytvářely iluzi kosmických těles nebo mikroskopických organismů, což má poukázat na rozsah a rozmanitost plastového znečištění. Na některých fotografiích jsou také vidět předměty, které mají symbolický význam pro Hongkong, jako například panda na zapalovači nebo červený deštník. Tyto předměty reprezentují ohrožené druhy nebo sociální hnutí a zároveň ukazují, jak je lidská kultura propojena s plastem.

Dalším příkladem jsou sochy z recyklovaných plastů, které vytváří kanadský umělec a aktivista Max Liboiron. Liboiron je také zakladatelem a ředitelem laboratoře CLEAR která se zabývá výzkumem mikroplastů z feministického a antikoloniálního pohledu. Jeho sochy jsou inspirovány tradičními inuitskými loveckými trofejemi, které se skládají z částí těl ulovených zvířat. Liboiron používá plasty, které našel na pláži nebo v moři, a tvaruje je do podoby různých mořských živočichů, jako jsou ryby, tuleni nebo velryby. Tyto sochy mají upozornit na to, jak je mořský život ohrožen plastovým znečištěním a klimatickou změnou. Zároveň mají vyjádřit úctu k původním obyvatelům Arktidy, kteří žijí v harmonii s přírodou a jejichž kultura je také ohrožena kolonialismem a globalizací.

Umělecké prostředky

Tato díla komunikují svůj poselství a mají dopad na diváky různými způsoby. Některá z nich používají symboliku a metafory, aby vytvořila kontrast nebo srovnání mezi plastem a přírodou. Snímky Mandy Barker zobrazují plasty jako hvězdy nebo planety, což má naznačit, že plast je nejen zdrojem znečištění, ale také kosmickou silou, která ovlivňuje život na Zemi. Sochy Maxe Liboirona používají plasty jako materiál pro vytvoření zvířecích trofejí, což má vyjádřit respekt k mořskému životu, ale také ironicky poukázat na to, že plast je nástrojem jeho ničení.

Jiná díla používají ironii a paradox, aby ukázala absurditu a tragiku situace, ve které se nacházíme. Fotografie Mandy Barker obsahují předměty, které mají specifický význam pro Hongkong, jako například panda na zapalovači nebo červený deštník. Tyto předměty reprezentují ohrožené druhy nebo sociální hnutí, která jsou v rozporu s plastovou konzumací a znečištěním. Sochy Maxe Liboirona také vytvářejí paradox tím, že používají plast jako materiál pro vyjádření solidarity s jeho oběťmi. Tímto způsobem poukazují na to, že plast je součástí naší kultury a identity, ale také naší zkázy.

Tato díla také působí na diváky jako forma uměleckého aktivismu, který se snaží vyvolat sociální nebo politickou změnu prostřednictvím uměleckých prostředků. Nutí nás přemýšlet o našem vztahu k plastu a k životnímu prostředí, o naší odpovědnosti a možnostech jednání a také nabádají, abychom se zapojili do komunitních iniciativ nebo hnutí, která se zabývají bojem proti plastovému znečištění a klimatické změně. Tvůrci nám prostřednictvím svých děl ukazují, že umění může být nástrojem pro vzdělávání, osvětu a dialog o tématu, které je pro nás všechny důležité.

Absurdita a paradox

Používání plastu jako materiálu pro vyjádření solidarity s jeho oběťmi je paradoxní a absurdní, protože plast je jednou z hlavních příčin jejich utrpení. Tímto způsobem umělci poukazují na to, že jsme součástí problému, ale také potenciálně součástí řešení. Umělci se vyrovnávají s tímto rozporem tím, že používají recyklované plasty, které by jinak skončily na skládce nebo v moři, a tím snižují množství odpadu. Také tím, že vytvářejí díla, která mají estetickou a emocionální hodnotu, a tím zvyšují povědomí a respekt k životnímu prostředí.

Tito umělci se liší od jiných umělců, kteří používají plast jako materiál pro estetické nebo komerční účely, tím, že neoslavují plast jako symbol modernosti, prosperity nebo krásy. Naopak, ukazují jeho negativní dopady na planetu a na živé bytosti. Nevytvářejí díla, která mají být prodávána nebo spotřebovávána jako další zboží. Vytvářejí díla, která mají být sdílena, diskutována a použita jako inspirace pro změnu. Tvůrci zároveň neberou plast jako samozřejmý nebo neutrální materiál. Naopak, zkoumají jeho původ, složení a dopady na různé úrovně.

Diskuze a kritika

Toto umění není bez kritiky nebo diskuse. Někteří lidé se ptají, zda je toto umění efektivní způsob, jak bojovat proti klimatické změně a plastovému znečištění, nebo zda je to jen kosmetická úprava, která neřeší skutečné příčiny problému. Další poukazují na limity nebo nevýhody tohoto umění:

• Umění tohoto typu může být vnímáno jako estetizace nebo glorifikace plastového odpadu, který by měl být spíše odsuzován nebo eliminován.
• Toto umění může být zneužito nebo zmanipulováno korporacemi nebo vládami, které se snaží vytvořit si zelený image nebo odvést pozornost od své odpovědnosti za plastovou krizi.
• Díla a umění samo mohou být nedostupné nebo nesrozumitelné pro širokou veřejnost, která nemá přístup k uměleckým galeriím nebo muzeím, nebo která nemá znalosti nebo zájem o uměleckou interpretaci.
• Toto umění může být nakonec kontraproduktivní nebo nebezpečné, pokud se při jeho vytváření uvolňují další toxické látky do životního prostředí, nebo pokud se díla rozpadají a uvolňují mikroplasty.

Jaké jsou tedy alternativy nebo doplňky k plastovému umění? Někteří lidé navrhují, že bychom se měli zaměřit na jiné formy uměleckého vyjádření, které by byly více participativní, inkluzivní a edukativní, jako například komunitní projekty, workshopy, festivaly nebo performance. Jiní lidé navrhují, že bychom se měli zaměřit na jiné formy akce, které by byly více radikální, systémové a transformační, jako například politický aktivismus, legislativní změny, ekonomické alternativy nebo kulturní revoluce.

Pokus o psychologickou analýzu

Umění z recyklovaných plastů i jeho tvůrce lze také analyzovat z pohledu psychoanalýzy a transakční psychologie; ty se zabývají nevědomými motivy, konflikty a komunikací, které ovlivňují lidské chování a tvorbu.

Z pohledu psychoanalýzy by se dalo říci, že umělci používají plast jako materiál pro vyjádření svých nevědomých pocitů viny, strachu nebo agrese vůči životnímu prostředí, které jsou potlačovány nebo sublimovány v jejich dílech. Jejich díla by mohla odrážet jejich nevědomé touhy po návratu k přírodě, po spojení s mateřskou zemí nebo po transcendenci nad hmotnou realitou. Výsledné artefakty by také mohla být chápány jako symbolické akty reparace nebo reparace vůči životnímu prostředí, které byly poškozeny lidskou činností.

Z hlediska transakční psychologie bychom dovodili, že umělci používají plast jako materiál pro vyjádření svých různých stavů ega, které jsou zodpovědné za jejich myšlení, cítění a jednání. Díla pak můžeme interpretovat jako formy transakcí nebo komunikace mezi umělci a diváky, které mohou být komplementární, křížové nebo ultrakřížové. Díla by pak mohla být chápána jako formy her nebo skriptů, které jsou opakujícími se vzorci chování, které mají skrytý motiv nebo cíl:

• Umělec, který používá plast jako materiál pro vytvoření zvířecí trofeje, může vyjadřovat svůj kritický rodičský stav ega, který odsuzuje lidskou destruktivitu a zneužívání přírody. Pak tomuto dílu rozumíme jako křížové transakci s divákem, který je v adaptivním dětském stavu ega a cítí se provinile nebo podrážděně. Toto dílo může být také chápáno jako forma hry nazvané “Jsi špatný”, ve které umělec hledá potvrzení své morální nadřazenosti nad divákem.
• Umělec, který používá plast jako materiál pro vytvoření kosmických těles, může vyjadřovat svůj kreativní dětský stav ega, když projevuje svou fantazii a zvědavost o světě. Pak tu jde o komplementární transakci s divákem, který je v hravém dětském stavu ega a cítí se fascinován nebo inspirován. Šlo by tu o formu skriptu nazvaného “Jsem hvězda”, ve kterém umělec hledá uznání a obdiv za svou originalitu a talent.

Někteří lidé by mohli souhlasit s psychologickou analýzou tohoto umění a tvrdit, že je to užitečný způsob, jak porozumět motivacím, emocím a komunikaci umělců i diváků. Tito lidé by mohli argumentovat, že psychoanalýza a transakční psychologie nabízejí hluboké a komplexní vhledy do lidské psychiky a jejího vlivu na uměleckou tvorbu a recepci. Tito lidé by mohli také tvrdit, že psychologická analýza tohoto umění může pomoci divákům zvýšit své sebeuvědomění, sebereflexi a seberozvoj.

Jiní lidé by mohli nesouhlasit s psychologickou analýzou tohoto umění a tvrdit, že je to zavádějící nebo problematický způsob, jak interpretovat umělecká díla. Tito lidé by mohli argumentovat, že psychoanalýza a transakční psychologie jsou založeny na sporných nebo zastaralých teoriích, které nejsou vědecky podložené nebo kulturně citlivé. Tito lidé by mohli také tvrdit, že psychologická analýza tohoto umění může být redukcionistická, zkreslená nebo manipulativní.

Psychologická analýza je zajímavým a kontroverzním tématem, které vyvolává různé názory a reakce. Není možné jednoznačně říci, zda je plastové umění efektivní nebo neefektivní, zda je pozitivní nebo negativní, nebo zda je toto umění pravdivé nebo nepravdivé. Záleží na tom, jak každý divák vnímá a interpretuje toto umění z jeho nebo její vlastní psychologické perspektivy. Je podstatné a určující, jak každý divák reaguje na toto umění a jak ho ovlivňuje v jeho nebo jejím životě. A vposledku jdei o to, jak každý divák kriticky hodnotí a diskutuje o tomto umění s ostatními. To je možná jedna z hlavních hodnot tohoto umění: že nás nutí k dialogu, k otázce a k učení.

Obchodní a ekonomický pohled

Umění má i obchodní a ekonomický rozměr, který se týká jak tvůrců, tak diváků. Z hlediska tvůrců se může jednat o způsob, jak vytvářet originální a atraktivní díla z recyklovaných plastů, které mohou mít nižší náklady na materiál než jiné typy umění. Tvůrcům může jejich činnost přinášet finanční zisk přímo nebo nepřímo, pokud jsou díla prodávána nebo vystavována v galeriích, muzeích nebo veřejných prostorech. Nepřímo pak umění může také přispívat k rozvoji trhu s recyklovanými plasty, který je stále rostoucím a lukrativním odvětvím.

• Umělec Erik Jensen prodává své obrazy z recyklovaných klávesnic za ceny od 100 do 5000 dolarů na svém webu. Také vystavuje svá díla v různých galeriích a muzeích po celém světě.
• Tvůrce Von Wong spolupracuje s různými organizacemi a sponzory, kteří podporují jeho projekty z recyklovaných plastů. Jeho socha ze 168 037 slámek byla například financována společností Starbucks a Zero Waste Saigon. Jeho díla jsou také vystavována v různých veřejných prostorech, jako například letiště, nákupní centra nebo parky.
• Umělkyně Veronika Richterová vytváří svá díla z recyklovaných plastových lahví, které sbírá po celém světě. Její díla jsou prodávána nebo zapůjčována do různých sbírek a institucí. Také provozuje Muzeum PET-artu, kde vystavuje svou sbírku více než 3000 plastových předmětů z více než 76 zemí.

Z hlediska diváků se může jednat o způsob, jak podpořit nebo ocenit toto umění, které má sociální nebo environmentální poselství. Diváci mohou kupovat nebo darovat tato díla jako formu investice nebo mecenášství; diváci mohou také navštěvovat nebo sdílet tato díla jako formu zábavy nebo osvěty. Prostřednictvím své tvorby mohou aktéři diváky také inspirovat nebo motivovat k tomu, aby sami začali používat recyklované plasty jako materiál pro svou tvorbu nebo každodenní život.

Závěr

Erik Jensen: “Rád si myslím, že svým uměním dávám nový život a smysl těmto zahozeným předmětům. Také se rád vyzývám a zkouším, co dokážu vytvořit z omezených barev a tvarů kláves. Snažím se zachytit podstatu a osobnost svých námětů, ať už jsou to zvířata, lidé nebo krajiny.”

Von Wong: “Chci použít své umění jako způsob, jak zvyšovat povědomí a inspirovat k akci na environmentálních problémech. Chci vytvořit něco krásného a působivého z něčeho ošklivého a škodlivého. Chci ukázat lidem, že můžeme změnit situaci, pokud budeme spolupracovat a používat svou kreativitu a zdroje.”

Veronika Richterová: “Jsem fascinována plastem jako materiálem. Je tak rozmanitý, trvanlivý a barevný. Může napodobit cokoli z přírody nebo kultury. Může být také proměněn teplem, řezáním nebo tavením. Ráda experimentuji s různými technikami a tvary. Ráda vytvářím něco nového a neočekávaného z něčeho obyčejného a známého.”

Annarita Serra: “Cítím silné spojení s mořem a se zvířaty, která v něm žijí. Chci použít své umění jako způsob, jak vyjádřit svou lásku a respekt k nim. Chci také použít své umění jako způsob, jak bojovat proti plastovému znečištění, které ohrožuje jejich životy i naše. Chci ukázat lidem krásu a křehkost těchto tvorů a naléhavost jejich ochrany.”

Oscar Olivares: “Chci použít své umění jako způsob, jak vzdělávat a motivovat lidi, zejména mladé lidi, o důležitosti recyklace a snižování plastového odpadu. Chci jim ukázat, že plast není odpad, ale cenný zdroj, který lze použít pro mnoho účelů. Chci jim ukázat, že umění může být mocným nástrojem pro sociální změnu.”

Jak by se tedy měla změnit naše společnost a naše chování vůči plastu? Není žádná jednoduchá ani jednoznačná odpověď na tuto otázku. Záleží na tom, jak vnímáme plast a jaký vztah k němu máme. Hodně záleží i na tom, jak vnímáme umění vůbec a jakou roli mu přisuzujeme. Podobně je důležité, jak vnímáme sebe a jakou roli hrajeme v řešení plastové krize. Jedno je ale jisté: musíme si uvědomit, že plast není jen materiál, ale také symbol naší doby. Symbol naší závislosti na fosilních palivech, naší spotřebitelské kultury a naší nedbalosti vůči životnímu prostředí. Odraz naší kreativity, inovace a adaptability. Výraz naší společné odpovědnosti i společné naděje.

Liv Pedersen

Mikroslovník

• ekologická estetika: obor filosofie umění, který zkoumá vztah mezi uměním a životním prostředím
• environmentální umění: umělecký směr, který využívá přírodní materiály nebo zasahuje do krajiny za účelem upozornit na ekologické problémy
• plastiková polévka: název pro obrovské shluky plavoucích plastů v oceánech, které ohrožují mořský život
• antropocén: geologická epocha, ve které lidstvo má dominantní vliv na Zemi a její ekosystémy
• umělecký aktivismus: forma umění, která se snaží vyvolat sociální nebo politickou změnu prostřednictvím uměleckých prostředků

Liv Pedersen je absolventkou oboru design a umění na Dánské královské akademii výtvarných umění, kde získala titul magistra v roce 2022. Od té doby pracuje jako soukromá konzultantka a vede vlastní designovou guerilu, která se zaměřuje na sociální a environmentální projekty. Mimo jiné také provádí cizince po dánských památkách moderní architektury a současného umění, jako jsou Dánské národní muzeum, Dánské národní galerie nebo Dánský designový centrum. Je svobodná a žije střídavě v Evropě a USA, kde spolupracuje s různými organizacemi a institucemi.

Pro Sad jménem Sad přeložila Jana Bernátková.