Odhalení záhady divokých koček

Po dobu jedenácti měsíců podnikal odhodlaný tým výzkumníků nejrozsáhlejší pozorovací kampaň, která kdy byla provedena na kočičí populaci v malebné oblasti Drahanské vrchoviny. Jejich úkolem bylo odhalit tajemství obklopující tyto nepolapitelné kočkovité šelmy a prozkoumat možnosti jejich úspěšné introdukce do české krajiny. Po téměř roce pozorování projekt zakončil svou první fázi a zveřejnil předběžnou zprávu o výsledcích. Jeden ze závěrů je – návrat kočky divoké do krajiny je přinejmenším teoreticky možný.

Více o projektu najdete na stránkách www.felissilvestris.cz.

POZOROVACÍ KAMPAŇ ZAMĚŘENÁ NA POPULACI KOČEK DIVOKÝCH NA DRAHANSKÉ VRCHOVINĚ: PROJEKT FELIS SILVESTRIS, KVĚTEN 2023

Od června roku 2022 po jedenáct měsíců probíhala v oblasti Drahanské vrchoviny historicky největší pozorovací kampaň zaměřená na populaci koček v krajině v České republice. Projekt Felis Silvestris, financovaný ze soukromých zdrojů, v květnu 2023 završil svou první fázi.

Výsledky programu – základní data

• 325 dnů v terénu (od 16. 6. 2022 do 7. 5. 2023)
• 50 917 pozorovacích hodin (2122 dnů)
• 55 pozorovacích stanovišť na 25 km²
• Sesbíráno 6000+ dílčích záznamů

Program Felis Silvestris je financován soukromým investičním fondem. Návratnost prostředků vložených do vývoje softwaru je uspokojivá, kód a metodiky se podařilo uplatnit na komerčních projektech. Náklady nepřekročily rozpočet a v průběhu projektu se dařilo snižovat jednotkové náklady.

Výsledky programu – metodika

• Ověřili jsme pozorovací techniku s použitím kamer v kotoboxech, návnady a atraktantu.
• Vyvinuli jsme udržitelný softwarový systém pro sběr, vyhodnocování a retenci pozorovacích dat.
• Vytvořili jsme teoretické modely, kalibrační metodiky a softwarové nástroje, umožňující s dobrou přesností kvantifikovat výskyt koček a dalších pozorovaných zvířat (spočítat hustotní mapy).
• Vytvořili jsme prototyp klasifikace obrazu pomocí AI a nad rámec původního záměru byla vytvořena teplotní mapa oblasti (fotopasti poskytují údaje o teplotě).

Metodika navržená na základě dřívějších pozorovacích kampaní jiných týmů se technicky osvědčila. Je velmi selektivní vůči druhům zvířat – zatímco kočky nemají z beden strach a bez většího váhání vlezou dovnitř, lišky jsou již výrazně ostražitější. Jezevce se nepovedlo do bedny nalákat vůbec a zachytila ho až kamera umístěná na stromě.

Výsledky programu – etologické a ekologické závěry

• Převažuje populace přídomních koček, jejich teritoria se překrývají.
• Výskyt koček v terénu mimo zástavbu existuje, ale je poměrně sporadický, redukuje se na okraje lesů.
• Byli pozorováni tři jedinci (samci) na třech oddělených lokalitách ve vzdálenosti více než 2 km od obce, u nichž má smysl teoretizovat, že by mohlo jít o samce kočky divoké.
• Mimo zástavbu pozorování nejlépe vystihuje ostrý teritoriální model nepřekrývajících se oblastí, v nichž kočky soupeří o území s liškami a jezevci. Krajina je tak rozdělena na „buňky“ o ploše cca 2 km², z nichž každá je obsazena jedním jedincem (v případě jezevců i více) daného druhu zvířete. Všechny tři druhy (liška, jezevec, kočka) jsou zastoupeny přibližně rovnoměrně.

Konečná čísla, hustotní mapa cílové oblasti a finální podoba behaviorálního modelu kočky v krajině, budou k dispozici až po zpracování posledních cca 200 GB dat. Nicméně poznatky se nebudou už nijak významně lišit od posledních průběžných výsledků – zimní ani časné jarní měsíce už příliš mnoho nových pozorování nepřinesly.

V rámci programu byl do terénu vypuštěn pár koťat. Experiment nepřinesl žádné významné výsledky, koťata se podařilo sledovat jen po několik dnů, poté se z lokality vzdálila. Následné pozorování o několik týdnů později na jiné lokalitě je zatím neprůkazné, podrobná analýza videozáznamu a ztotožnění jedinců teprve bude provedeno.

Jedním z cílů projektu Felis Silvestris je zjistit, zda a jak by bylo možné do krajiny úspěšně vysadit kočku divokou. Fáze 1 dává odpověď zhruba v tom smyslu, že to možné je, v cílové oblasti existují lokality dostatečně vzdálené od sídel, a přitom dostatečně úživné, s vhodným klimatickým profilem během roku. Nicméně takto vysazená populace by musela soupeřit s liškami a jezevci v již obsazené ekologické nice, pokud bychom je z lokality dříve neodstranili. Je zapotřebí dalšího průzkumu, zaměřeného na získání přesnějšího behaviorálního modelu kočky v krajině, aby bylo možné spolehlivěji modelovat vysazení kočky divoké a navrhnout detailněji možný postup.

Výsledky programu – vliv na místní komunity

• Projekt byl při několika příležitostech cíleně komunikován na lokální úrovni (diskuzní skupiny na internetu, web, sociální sítě). Odezva byla vesměs pozitivní.
• Přijetí fyzických zařízení bylo zcela bezproblémové, nedošlo ke ztrátě ani poškození žádného ze zařízení. Naopak při náhodných nálezech kotoboxů lidé několikrát zařízení opravili.
• Při několika náhodných setkáních s osobami v terénu jsme zaznamenali zájem o problematiku a překvapivě velmi dobrou informovanost o kočce divoké.

Cílem této části programu bylo především nenadělat si nepřátele, což se velmi dobře podařilo. Místní komunity ani zájmové skupiny nemají s projektem žádný problém, použité pozorovací techniky jsou nerušivé a většinou pod prahem vnímání veřejnosti.

Závěr, další kroky

• Použitá metodika už nepřinese zásadní nové poznatky. Smysluplné pokračování programu vyžaduje změnu a rozšíření metodiky, nové technické prostředky a rozšířené systémové řešení.
• Pro fázi 2 se jeví jako nejvhodnější intenzivní pozorovací kampaň na malém území, zaměřená na etologii přídomní populace koček.
• Během této fáze se pokusíme přidat ke stávajícím technickým prostředkům a metodám sledování koček nové.
• Žádný konkrétní design nových technických prostředků není po fázi 1 k dispozici.

Jinými slovy, bedny s kamerami v terénu v té podobě, v jaké jsme je dosud používali, už přinesou patrně jen zpřesnění a ověření již získaných čísel. Potřebujeme monitorovat pohyb jednotlivců, ideálně v reálném čase, a zároveň tak, abychom je nemuseli odchytávat. Žádný design, ani předběžný, technického řešení systému, který by to měl zajistit, nyní nemáme k dispozici.

V druhé fázi projektu využijeme existující vybavení, soustředíme je na vybranou oblast o rozloze cca 2 km² a pozorování s vyšším rozlišením použijeme pro zpřesnění behaviorálního modelu kočky v krajině.

Závěrem chceme poděkovat všem obyvatelům Runářova, Konice, Brodku u Konice a Lhotky u Brodku, všem soukromým i veřejným majitelům pozemků i všem návštěvníkům oblasti za pochopení a vlídné přijetí. Děkujeme i všem dobrovolníkům za přínosné myšlenky a pomocné ruce.

Primární data, softwarové vybavení, výsledky a dokumentace jsou vážným zájemcům k dispozici na vyžádání (info@avirtu.net).

Více informací najdete na stránkách projektu Felis Silvestris.